Říjen 2010

3. Každodenní strach

14. října 2010 v 22:48 | JMCBF |  Povídka pro M
    V naší zemi neexistuje nikdo, kdo by si dokázal představit, jak moc je pro mne těžké vybírat na počestných lidech daně, které jim momentálně zachraňují životy. Všichni si myslí, že jsem jen obyčejný zloděj, na kterého nemůžou jít s vidlemi. Kdo z nich však tuší, že jejich peníze putují k žoldákům, kteří brání naší zemi proti ohavným stvůrám. Ta válka, která proběhla na západě, byla příliš krutá a má následky, a to ne jen tak ledajaké následky. Už i k nám se denně pokouší proniknout ta hrůza z jiného světa. Dokud sem však nepustíme démony a bestie, které na tomto světě již jsou, nebudou mít šanci, dostat se k nám.

    Zbylo mi posledních pár mužů. Všichni ostatní jsou na hranicích země a brání ji, jak nejlépe dovedou. Dnes se spolu se svými pěti přáteli vydám vstříc stejnému osudu, jako se vydali všichni přede mnou - zemřu za svou vlast. Třeba by obyvatelé mého města měli více úcty, kdyby věděli, co se děje venku za hranicemi státu.

2. Strastiplná cesta údolím Gardos

14. října 2010 v 22:11 | JMCBF |  Povídka pro M
    V poušti nedaleko hlavního města země zvané Gardos právě tábořil Daër' Saet, bývalý velitel pěších vojáků z královské armády. Opékal si kotletu z divočáka, kterého před několika hodinami skolil. Oheň byl dost veliký, takže si musel dávat pozor, aby nevytáhl jen kus uhlí, zkušeností s opékáním měl však již dost, takže to nebyl až takový problém, za své služby pro krále strávil se svou armádou mnoho dní v terénu, kde se všichni museli živit jen tím, co si našli nebo ulovili. V těchto dnech je to však jiné.

1. Dopis na rozloučenou

14. října 2010 v 9:57 | JMCBF |  Povídka pro M
    V časech poslední války se populace naší planety rapidně snížila. Vídával jsem v městech mnohé z hraničářů, kteří jimi procházeli. Ti potulní blázni se nikdy nezastavili a následovali cestu přírody, vždycky mi přišli zvláštní, ale teď, když jsou všichni pryč, musím uznat, že mi chybí. Jejich smysl pro humor nebyl zrovna jejich největší předností, avšak poslouchat ty úžasné příběhy, které vyprávěli, byly naprosto dokonalé. Každá část jejich povídání byla poutavá a svým způsobem vzrušující a lákavá. V normálním rozhovoru by vám přišel jejich přízvuk k pousmání, v jejich přednesu poutavé story byl přesný, trefný a zkrátka perfektní. Dnes už jsou v našem městě jen kouzelníci a čarodějové. Že nevíte, jaký je mezi nimi rozdíl? No, já vlastně také ne, leč jsem jeden z nich. Již od raného dětství studuji magii a snažím se porozumět síle přírody. Kdysi dávno jsem slýchával historky o tom, že kouzelníci jsou mladí novicové v oboru, já však již při nástupu byl řazen mezi čaroděje. Zvláštní, že? Čím víc se člověk snaží pochopit práci bohů, tím méně chápe sám sebe a principy, které vytvořil člověk.

    Ať tak, nebo tak, existuje ještě jedna věc, která mě tíží. Víte, na naší universitě, kde studuji, se začalo vyprávět o bezejmenné stařeně, která pomáhá lidem. Údajně jim slíbí, že splní všechna jejich přání, nicméně do jednoho měsíce zmizela více než polovina vesnic. Ne, že by zmizely úplně, ale zkrátka všechny byly nalezeny zapálené, vesničané doslova poházení po troskách domů. Támhle se najde ruka a támhle zase kus jater. V jedné z těch vesnic jsem byl, měl jsem nutkání zvracet, ale ani to jsem nakonec nedokázal, omdlel jsem. Ten pohled byl vážně hrůzostrašný a nikomu z vás bych ho nepřál - dívat se na tu krev a na ty poházené orgány. Ještě teď je mi z toho špatně.

    Nevím, co plyne hlavou ostatním, ale dle mého to takhle nesmí zůstat i nadále. Rozhodl jsem se, že se vydám do prastarého lesa požádat o pomoc druidy. Oni jediní se od války distancovali, zachovali si čistou hlavu a starali se jen o své věci. Mnozí je za to odsuzovali, já je však dodnes tajně obdivuji. Zachovali si zdravý úsudek i v situaci, která znamenala pád lidstva. Ano, nyní již světu nevládneme my, bohužel ani elfové, trpaslíci či další inteligentní rasy. Do světa se vehnali démoni, ničí vše ve svém dosahu, nenechají na živu nikoho, kdo by nezemřel do několika dnů sám ve velkých bolestech. Má cesta bude dlouhá, nevím, zda se z ní vrátím, spíše s tím nepočítám. Každopádně, kdo si bude číst tento dopis, nechť zří, že tento svět je v rozkladu, je třeba něco udělat, jinak všichni zemřeme. A smrt to nebude vůbec pěkná…
Aër'andaen III. Moudrý

Interview s Chuckem (školní práce)

3. října 2010 v 22:51 | JMCBF |  Ostatní sloh
Zdravím všechny naše čtenáře, jako i našeho zpovídaného Chucka Norrise, kterému bych chtěl tímto i poděkovat za jeho čas, který si našel pro zodpovězení našich otázek. Pro mne samotného je to veliká čest, že ho budu moci vyzpovídat pro vás, naše úžasné čtenáře!

2 - Základní zdrojový kód www stránek

3. října 2010 v 22:43 | JMCBF |  HTML

Základní zdrojový kód www stránek


                Jak prozrazuje nadpis, už se vrháme po hlavě do praxe - do samotného psaní internetových stránek. Podstatné je si uvědomit, že práci nám hodně usnadní následující klávesové zkratky (týká se pouze operačního systému MS Windows):
                              
Ctrl + c
Kopírovat
Ctrl + v
Vložit
Ctrl + s
Uložit
TAB
Odsazení
F5
Aktualizovat
F12
Uložit jako…





Abychom se ale již nadále nezdržovali teorií, spusťte si program a hurá do psaní vašich prvních internetových stránek v HTML.

1 - Teorie Internetu

3. října 2010 v 22:41 | JMCBF |  HTML

Teorie internetu


                Abychom pochopili, jak tvořit internetové stránky, musíme se nejdříve seznámit s tím, co je to ten internet vlastně zač.
Než začneme s čímkoliv, co se týká teorie internetu a poté toho, jak se dají zobrazovat stránky, které napíšeme, řekneme si něco o historii internetu.

Pro anděla

3. října 2010 v 22:33 | JMCBF |  Básně
S tvou krásou nebeskou
bloudíš naším světem.
Tvoje tvář připomíná jas,
tvůj úsměv jasnější než tisíce světel.

Dívám se na tebe a vidím zázrak,
vidím tebe, vidím Boha a sebe.
Vyvoláváš ve mně pocit beznaděje,
co mám udělat, abys byla opět moje?

Předbíhám však příběh můj,
jenž vyprávět chci tobě…

Pokus o sonet

2. října 2010 v 17:10 | JMCBF |  Básně
V co doufám? Je to zázrak či snad věda?
Dá zachránit se nějak minulost či jen středa?
Krásný čas, kdy ruku v ruce chodili jsme,
krásný čas, kdy nechápal jsem, kdy miloval jsem.

K čemu směřovat? K beznaději
Čím jiným teď láska je? Čím jiným může být?
Všechno jsou jen slova, prázdná slova
do nebevolající o potrestání, o konec, o facku.

Tak v co doufat? Já už nevím, zvrátit čas...
Má věda tu moc? Mám já tu moc? Mám na to?
Dokázat lásku bylo málo, co ale dokázat víc?

Dokázat víru není správně? Popřít ji mám?
Dokázat slabost svou mám? Zničit lásku?
A co udělat, když zapomenout nejde, nechci?

Nový den, nový sen

2. října 2010 v 11:22 | JMCBF |  Básně
Ano, přichází další den, další sen plný naděje a zklamání.
Přichází, aby byl sám sebou, aby rozdával vše, co má.
Ale k čemu vzhlížím? Vždyť konec jest, život, láska, smrt.
Už nikdy víc nechci postrádat srdce tvé, však nyní umírám.

Každou chvílí, když jsi pryč, snažím se přemýšlet, kolik ještě?
Zvrátí se osud můj, osud tvůj? Propletou se opět naše cesty?
Jestli někdy spatřím tě zas, budu vědět, kdo jsem,
protože život, jenž žiji, dal jsem tobě, nechal ho s tebou.

A pokud se tak stane, budeme se muset zase rozloučit?
A jak to bude vypadat? Zemřu při tom? Zemře láska?
Může vůbec láska zemřít? Může vůbec dávat životu směr?
Snad? Možná... Nevím. Jediná věc, kterou znám, jest láska k tvému štěstí.