1. Dopis na rozloučenou

14. října 2010 v 9:57 | JMCBF |  Povídka pro M
    V časech poslední války se populace naší planety rapidně snížila. Vídával jsem v městech mnohé z hraničářů, kteří jimi procházeli. Ti potulní blázni se nikdy nezastavili a následovali cestu přírody, vždycky mi přišli zvláštní, ale teď, když jsou všichni pryč, musím uznat, že mi chybí. Jejich smysl pro humor nebyl zrovna jejich největší předností, avšak poslouchat ty úžasné příběhy, které vyprávěli, byly naprosto dokonalé. Každá část jejich povídání byla poutavá a svým způsobem vzrušující a lákavá. V normálním rozhovoru by vám přišel jejich přízvuk k pousmání, v jejich přednesu poutavé story byl přesný, trefný a zkrátka perfektní. Dnes už jsou v našem městě jen kouzelníci a čarodějové. Že nevíte, jaký je mezi nimi rozdíl? No, já vlastně také ne, leč jsem jeden z nich. Již od raného dětství studuji magii a snažím se porozumět síle přírody. Kdysi dávno jsem slýchával historky o tom, že kouzelníci jsou mladí novicové v oboru, já však již při nástupu byl řazen mezi čaroděje. Zvláštní, že? Čím víc se člověk snaží pochopit práci bohů, tím méně chápe sám sebe a principy, které vytvořil člověk.

    Ať tak, nebo tak, existuje ještě jedna věc, která mě tíží. Víte, na naší universitě, kde studuji, se začalo vyprávět o bezejmenné stařeně, která pomáhá lidem. Údajně jim slíbí, že splní všechna jejich přání, nicméně do jednoho měsíce zmizela více než polovina vesnic. Ne, že by zmizely úplně, ale zkrátka všechny byly nalezeny zapálené, vesničané doslova poházení po troskách domů. Támhle se najde ruka a támhle zase kus jater. V jedné z těch vesnic jsem byl, měl jsem nutkání zvracet, ale ani to jsem nakonec nedokázal, omdlel jsem. Ten pohled byl vážně hrůzostrašný a nikomu z vás bych ho nepřál - dívat se na tu krev a na ty poházené orgány. Ještě teď je mi z toho špatně.

    Nevím, co plyne hlavou ostatním, ale dle mého to takhle nesmí zůstat i nadále. Rozhodl jsem se, že se vydám do prastarého lesa požádat o pomoc druidy. Oni jediní se od války distancovali, zachovali si čistou hlavu a starali se jen o své věci. Mnozí je za to odsuzovali, já je však dodnes tajně obdivuji. Zachovali si zdravý úsudek i v situaci, která znamenala pád lidstva. Ano, nyní již světu nevládneme my, bohužel ani elfové, trpaslíci či další inteligentní rasy. Do světa se vehnali démoni, ničí vše ve svém dosahu, nenechají na živu nikoho, kdo by nezemřel do několika dnů sám ve velkých bolestech. Má cesta bude dlouhá, nevím, zda se z ní vrátím, spíše s tím nepočítám. Každopádně, kdo si bude číst tento dopis, nechť zří, že tento svět je v rozkladu, je třeba něco udělat, jinak všichni zemřeme. A smrt to nebude vůbec pěkná…
Aër'andaen III. Moudrý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama