2. Strastiplná cesta údolím Gardos

14. října 2010 v 22:11 | JMCBF |  Povídka pro M
    V poušti nedaleko hlavního města země zvané Gardos právě tábořil Daër' Saet, bývalý velitel pěších vojáků z královské armády. Opékal si kotletu z divočáka, kterého před několika hodinami skolil. Oheň byl dost veliký, takže si musel dávat pozor, aby nevytáhl jen kus uhlí, zkušeností s opékáním měl však již dost, takže to nebyl až takový problém, za své služby pro krále strávil se svou armádou mnoho dní v terénu, kde se všichni museli živit jen tím, co si našli nebo ulovili. V těchto dnech je to však jiné.

   
    Zůstal již sám, všichni jeho věrní přátelé padli při obraně královského města, po kterém nesl název i stát, ve kterém se město nacházelo - Gardos. Dnes již není po městě ani stopy. Tam, kde býval palác, je dnes jen černá hlína. Domy měšťanů jsou pryč a po obchodním centru zůstala jen skála, ve které bylo město postaveno již kdysi dávno slavným umem trpasličích rukou jakožto dar velkému císaři Aidrianovi I. Vítěznému.

    Ti, kteří přežili, začali říkat místu, kde se velkolepé kulturní centrum nacházelo, údolí Gardos. Kdo ví proč…

    Dar's (jak si zkráceně nechával Daër'Saet říkat) se však do (ne)trosek bývalého města dostat nechtěl, musel putovat na sever, daleko do Orkanu, města nemrtvých, kde byla poslední universita tohoto světa, což je zároveň poslední možnost porazit ty odporné bestie, které sem přišly ze záhrobí a vraždí všechny v dosahu. Neuplynul den, aby se Dar's neměl na pozoru, neuplynul den, aby nespal vždy jen pár minut, které střídal nedávaje nic najevo s bděním, meč měl samozřejmě pořád v ruce.

    Tato noc nebyla rozdílná od několika minulých, žádné stvůry v této oblasti nebyly. Přesto se měl Dar's raději na pozoru, i když věděl, že tak postupuje daleko pomaleji. Teď jsem jako jeden z těch potulných chodců říkával si často. Svým způsobem měl pravdu, putoval napříč celou zemí, sžíval se s přírodou a začínal chápat její krásu, škoda jen, že v těchto ponurých okamžicích. Na druhou stranu, kdyby tyto poválečné časy nenastaly, nikdy by nemusel přemýšlet o čemkoliv jiném, než je strategie obrany města a kolik mincí si může dovolit propít.

    Zkontroloval své vybavení a do batohu si nandal nějaké zbytky z divočáka. Bylo mu líto nechat téměř celé zvíře na cestě, ale nemohl si dovolit tolik se zpomalovat, pár kousků muselo stačit. Utáhnutí opasku následovalo zkontrolování kožené vesty a utažení rukávů.

    Ještě než stihl uhasit oheň, spustil se z nebe veliký déšť, který práci udělal za něj. Aspoň nějaké osvěžení na cestu. Věděl, že se mu půjde snáze, než v obrovském horku, které sužovalo zemi už pět dní.

    Již nemělo smysl na cokoliv čekat, noha následovala nohu a Dar's už byl na cestě, která teď vedla přes bývalé město Gardos. Odtud existovala tajná chodba přímo do Orkanu skrze skály. Nebyl to sice tah na jistotu, protože chodba mohla být zavalená nebo mohla zmizet stejně jako město, ale za pokus to určitě stálo. I kdyby se do města nemrtvých nedostal skrz skály, byla tu pořád možnost jít po obchodní cestě. Kdyby měl štěstí, mohl zde potkat nějakého zatoulaného obchodníka, kterému by mohl nabídnout doprovod. Šance ale byla jen velmi malá a koneckonců si už na osamělost po časech zvykl. V časech starých několik měsíců přišel o ženu i dceru, což pro něj bylo dozajisté nejhorší ze všeho.


***


    Po několika minutách cesty se Dar's ocitl na místě, kde stávalo obří město. Nebylo po něm ani stopy, pohled to nebyl až tak smutný, jako spíš prázdný. Celá krajina byla porostlá trávou a mechem, tu a tam se objevil strom bez listů, který dával jinak mírumilovnému zelenému pohledu na krajinu nepřátelský nádech. Netrvalo dlouho, než Dar's našel vstup do bývalé jeskynní chodby, která vedla do Orkanu a do skladů. Doufal, že při troše štěstí bude ve skladu ještě něco k jídlu a nějaké vybavení. Cesta byla vybudována pro případ války, aby ženy a děti mohly uniknout nepříznivému osudu. Cestou nakonec stejně uniklo jen několik málo učenců, kteří byli donuceni opustit město jako první, všichni ostatní zemřeli. To je také důvod, proč by tato stezka byla dobrou cestou do města nemrtvých, ne každý ve městě o ní totiž ví a ti, kteří ano, jsou na universitě.


***


    Sklad byl kupodivu přeplněný, všude samé jídlo, leč zkažené. Pití vydrželo ve svých nádobách neporušené. Bylo zde i několik koní, kteří byli vyhublí a nevypadali zrovna nejlépe, cestu by určitě nezvládli. Po pár hodinách spánku ve stájích se Dar's rozhodl pokračovat, koneckonců jinou možnost ani neměl.

    Po několika sestupech usoudil, že zřejmě v jeskynním komplexu žádní nepřátelé nebudou, měl se však stále na pozoru. Nikdy se nenechal ukolébat prvním dojmem.

    Cesta je ještě dlouhá, Tohle musím přežít…Sáhl si rukou pod plášť, kde nahmatal kus dopisu, …za každou cenu! Ještě jednou se rozhlédl, jestli by mohl potřebovat něco kromě vody a vína, pak se vzduchem mihly jeho černé a dlouhé vlasy, pomalým krokem vyšel vstříc dalším mílím, které ho dělily od východu v Orkanu.


***


    Cesta neubíhala rychle, Dar's cítil chlad a únavu. Cesta skrze hory zkrátka nebyla až tak příjemná, jak předpokládal. Musel neustále udržovat oheň, aby viděl na cestu a aby nepromrzl. Zima tu byla vážně k pohledání, vždyť tu už nežili ani netopýři či jiná stvoření. Čím dál tím víc měl Dar's strach z toho, že zde žije nějaký upírský klan, zatím ale nikoho nepotkal.

    Však náhle spatřil kdesi v dálce světlo. Prozařovalo do jeskyně a v okolní temnotě působilo jak meč zabodnutý v těle válečníka. Bojovník s loučí v ruce si promnul bradu a zauvažoval, jestli už se blíží konci své cesty. Nicméně otálet v tomto nehostinném prostředí nemělo žádnou cenu. Pravou nohou vykročil na poslední most, který vedl přes obří prasklinu v zemi. Byla to zřejmě poslední překážka v cestě na čistý vzduch. Podle jeho intuice mohlo právě svítat, takže za chvilku bude venku i pěkně teplo. Při prvním kroku na most mu však něco došlo…

    Sakra, že mě to nenapadlo dřív?! Kdyby tudy prošli všichni ti učenci, určitě by po sobě zanechali nějaké stopy! Vypálená ohniště nebo minimálně nějaké zbytky z jídel, co snědli, kosti a tak, sakra! No, takže jak se říká "Před světlem neunikneš", takže si to zřejmě s někým rozdáme. Jen se pousmál a skrz úzký kamenný most se vydal na druhou stranu vstříc tomu neurčitému, co tam čekalo.

    Začínal cítit čerstvější vzduch a najednou mu došlo, že celá jeskyně spíše než zkaženým vzduchem páchla mrtvolami. "Jaký jsem hlupák!"zaklel si pro sebe a tasil meč z černé pochvy. Přesně vyvážený jedenapůlruční meč. Dobře věděl, že s pochodní se mu nebude bojovat dobře, ale byl to jediný zdroj světla pro jeho oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama